Plzáci a slimáci jsou jedním z nejobávanějších a nejčastějších škůdců v našich zahradách. Největší škody udělají plzáci španělští - jedná se o nepůvodní druh, který k nám byl zavlečen s rostlinami a zeleninou z Pyrenejského ostrova. U nás nemá přirozené nepřátele, a tak nejenže vytlačuje naše původní druhy plžů, ale také se zde nekontrolovatelně množí a likviduje sklizeň v záhonech.
Abychom si s tímto škůdcem úspěšně poradili, musíme se seznámit s jeho původem a způsobem života. Jen tak můžeme zvolit tu správnou metodu k jejich likvidaci.
Plzák nebo slimák?
Plzák španělský (Arion vulgaris), známý také jako španělský slimák, vlastně mezi slimáky nepatří. Je jim blízce příbuzný, také patří mezi plže, ovšem z čeledi plzákovitých. Jak ho od našich původních slimáků poznáme? Na první pohled velmi snadno, podle umístění dýchacích otvorů. Ty mají plzáci v přední části těla a jsou okem patrné.
Plzáci se dorůstají přibližně deseti centimetrů a mají hnědé až rezavé zbarvení. Bojovat s tímto druhem můžeme různými způsoby. Plzáky sice nevyhledávají naši původní “predátoři”, kteří se živí slimákem jako jsou žáby, ježci, kosi či slepýši, ale můžeme proti nim nasadit například kachny plemene indický běžec. Další možností je použití různých pastí na přírodní bázi nebo chemických přípravků či parazitických hlístic.
Potrava plzáka španělského
Co žere plzák španělský? Zkonzumuje prakticky vše, co v zahradě pěstujeme. Plzáci vyhledávají kulturní porosty, kde páchají nemalé škody. Mezi jejich nejoblíbenější potravu patří listová zelenina, nicméně rád si pochutnává i na mladých rostlinách řepky, na drobném ovoci jako jsou jahody či na další dobře dostupné zelenině v zahradě.
Slimáci a plzáci vyhledávají hlavně mladé semenáče jakýchkoliv rostlin, proto se sadbu snažíme co nejlépe ochránit. Jejich oblíbenou pochoutkou jsou také tlející rostliny v kompostu. Právě v něm najdeme často také skrýše plzáků plné jejich vajíček. Je tedy na místě zvolit pro kompostování vhodné nádoby nebo jej umístit co nejdále od záhonů.
Plzáci se naopak často vyhýbají aromatickým bylinám jako je levandule, šalvěj, tymián, kontryhel či měsíček, cibulovinám (zejména česneku a pažitce, ale i těm okrasným) nebo některým kvetoucím rostlinám. Toho můžeme využít při ochraně záhonů, pokud tyto rostliny vysadíme na jejich okraje, případně po hranici pozemku.
Životní cyklus plzáků
Plzák španělský patří mezi hermafroditní druhy. To znamená, že každý jedinec disponuje samčími i samičími orgány. Ve většině případů to však u hermafroditů nefunguje tak, že by mohli oplodnit sami sebe, samčí a samičí buňky si obvykle musí vyměnit s jiným jedincem během páření.
Vajíčka poté kladou oba jedinci. Každý z nich může naklást i více než 200 vajíček v jedné snůšce. Pokud mají plzáci optimální podmínky, tedy vlhko a teplo po delší dobu roku, mohou naklást vajíčka i dvakrát do roka. V našich podmínkách se tomu však častěji děje pouze jednou ročně během letních měsíců.
Přibližně po 35 až 40 dnech se z vajíček vylíhnou mláďata (při podzimních snůškách mohou vajíčka přezimovat a vylíhnout se až na jaře). Nejedná se o larvy, jak je tomu u vodních plžů, ale o drobné slimáky vypadající jako zmenšeniny dospělců. Po vylíhnutí mají plzáci přibližně jeden centimetr. Během vegetačního období sežerou plzáci i kilogram rostlinné hmoty, což jim zajišťuje poměrně rychlý růst a dospívání.
S prvními podzimními mrazíky dospělci obvykle hynou a nepřezimují. Zajímavostí je, že se plzák španělský může pářit s naším původním plzákem černým, čímž ještě více vytlačuje naše druhy.
Délka života plzáka španělského
Jak dlouho žije plzák záleží na tom, kdy se vylíhne. Jedinci vylíhnutí až během pozdního léta žijí pouze pár měsíců než je zahubí mrazy. Pokud je teplé jaro a plzáci se z přezimovaných vajíček líhnou brzy, mohou žít i devět měsíců. Vše záleží na počasí, zejména na teplotách a vlhkosti. V jejich přirozeném prostředí Pyrenejského poloostrova mohou dospělci přežívat i 12 měsíců než uhynou.
Rychlost plzáka španělského
Zahradníky také často zajímá, jak rychle plzáci lezou. Pokud se totiž sesbírané plže rozhodnete odnést mimo váš pozemek a nechcete je zahubit, mohou se během jedné noci vrátit zpět do zahrady. Plzáci totiž za noc urazí i dvacet metrů, jejich běžná rychlost se pohybuje kolem tří metrů za hodinu.